Jóga

Jóga je praktickou cestou k uvědomění si své pravé podstaty, je prostředkem k celkové vnitřní očistě a přeměně člověka, který se jejím prostřednictví dobírá Absolutna, jež jinak zůstává překryto iluzí vnějšího světa. Jóga je návodem k duchovnímu zdokonalování, během něhož tělesná kázeň přeměňuje adeptovo vědomí a jeho soustředěná mysl získává vládu nad hmotou.

Pod pojmem jóga se v Indii rozumí nauka o vysvobození z pout hmotného světa, která vedle teorie předkládá i praktický návod, jak a za použití jakých prostředků lze tohoto cíle, tj. mókši, dosáhnout. Jóga je tedy učením nejenom teoretickým, ale především praktickým.

Slovo jóga bývá obvykle překládáno jako spojení, jeho přesnějším ekvivalentem je „jho“ či „jařmo“. Jógin usiluje o připřažení svého nejnižšího vědomí – tj. toho co nazýváme egem – k nejvyššímu vědomí tj. k Absolutnu. Sebeovládáním, asketismem a meditací jógin ukázňuje svou tělesnou mysl čitta, aby byla vyšší realitu brahma božství, absolutního ducha vůbec schopna vnímat.

Jógické osvícení není čímsi, co by zakoušela jen mysl: někdy bývá popisováno jako stav, jehož svědkem je vědomí, když je probuzeno, když je spřaženo s pravou podstatou světa.

Chce-li adept či adeptka jógy poznat vyšší pravdu, musí nejprve prohlédnout závojem máji iluze, který bývá přirovnáván k hladině jezera zčeřené větrem. Když se ale vítr utiší, hladina se zklidňuje a roztříštěnými obrazy začínají prostupovat pravé tvary. Obdobně se jóga snaží ustálit bludný tok vědomí, které plní přelétavou mysl proměnlivými vjemy a myšlenkami. Když se začátečník snaží o velice jednoduchá jógická cvičení, například o soustředění na jeden bod nebo na svůj dech, jeho mysl začíná těkat a ruší jej imaginárními rozhovory, vzpomínkami a nesouvislými myšlenkami.

Některé jógické směry navázali při svém vzniku na dualistickou filozofii sánkhji, která předpokládá existenci dvou základních oddělených entit – prakrti prahmoty a puruše ducha. Ke hmotě v nás je tento duch vázán silou karmy, morálními dopady našich minulých činů. Tato individuální karmická zátěž pak způsobuje i naše opětovná zrození v koloběhu sansáry.

Zmínky o józe se objevují už v Kathópanišadě , která ji přirovnává k vozu s vozatajem: vůz představuje tělo, vozataj zosobňuje usměrňující mysl. Tento pozdně védský text tak obráží základní jógické přesvědčení: tělo a mysl jsou spjaty, ukázňováním těla měníme vědomí a prostřednictvím vědomé mysli získáváme vládu nad hmotou prakrti. Na toto pojetí vztahu hmoty a duch navázala hathajóga.

Rozmanitost cest jógy odpovídá rozdílnému osobnostnímu zaměření člověka, zajímajícího se o duchovní cesty. Mezi nejznámější směry patří:

• Karmajóga – nezištná činnost
• Bhaktijóga – uctívání boha
• Rádžajóga – ovládání těla a mysli
• Džňánajóga – cesta intelektuálního poznání